První moje krůčky v modelařině začaly jako asi u mnoho dalších v té době u vystřihovánek v časopise ABC. Postupem času jsem se dostal od jednoduchých házedel a gumáčků k prvním motorovým modelům, což byly nejprve modely upoutané. RC soupravy ještě nebyly běžně dostupné, tak se létalo na lankách. Vzpomínám na první „ruský“ motor MK17, detonační jedenapůlka, s kterou jsme se dost natrápili. Ale o to větší radost byla z úspěšného letu. Kdo zažil tuto dobu (80. léta), určitě vzpomene na radost z každého sehnaného prkénky balzy, mnohdy nevalné kvality. Spoustu věcí k dostání ani nebylo, tak jsme si toho spoustu dělali sami. Ale o to více nas asi zase vše bavilo.

Na svou první RC soupravu, čtyřkanál Modela, jsem si vydělal prací na prázdninové brigádě na střední škole. Takže začalo nová éra létání s rádiem řízenými modely. Většinou se vše řešilo metodou pokus omyl. Informace většinou nebyly skoro žádné a jediný zdroj byl tehdejší časopis Modelář.  Nebylo se koho zeptat, s kým se poradit. Tak jsme létali a padali, opravovali a pořád dokola.  Ale vydrželi jsme a létat i stavět jsme se postupně naučili.

V přibližně stejné době (rok 1985) jsem začal výcvik v bezmotorovém létání na letišti Zábřeh u Hlučína. Takže jsem svůj zájem o letadla dělil na létání na Blaníku a létání s RC modely.

Přišel rok 89 a „revoluce“ a nastaly nové možnosti. Balza a ostatní materiál již nebyl nedostatkovým zbožím.  Což bylo sice pěkné, ale přišla rodina, děti a peněz a času ubylo. Takže i modelařina musela jít malinko do pozadí. Stále převládaly spalovací motory, ale již se pomalu a jistě začal prosazovat elektro pohon.

A protože mne bavilo a baví objevovat a pracovat s novými věcmi, začal jsem i já experimentovat s elektrikou. První model byl balzový, rozpětí 800 mm, postavený podle plánku p. Rašky.  Motor samozřejmě stejnosměrný s převodovkou, akumulátory Ni-Cd. První lety nebyly delší než jednu minutu. Jak se zlepšovalo vybavení, tak rostla doba letu a já jako mnoho dalších začal experimentovat se stavbou modelů z polystyrénu. První takový model byl ještě z normálního (kuličkového) polystyrénu. Letěl, ale dlouhou životnost neměl. Strefil jsem sloup elektrického vedení. Ale to se již začal objevovat materiál, tehdy nazván potpron, depron atd. Byly a jsou to bílé desky o různých tloušťkách, ze kterých šly vytvořit pěkné a celkem odolné modely. Nevím který byl první, ale vzpomínám si, že mne zaujal model Z-37 Čmelák. Ten měl hranaté tvary, přesně pro tento materiál. Někde jsem objevil fotky Čmeláka  ve zbarvení fy Total, takže červeno bílý. A to byl asi můj první model, který začal kariéru fy LM-model.  S fotografiemi jsem se pochlubil na internetu a už ani nevím kdo měl zájem, abych mu stejný model vyrobil. Kývnul jsem na to a tím jsem vše odstartoval.  Postupně jsem vytvořil webové stránky, vymyslel jsem a začal jsem vyrábět další modely, jako byly JUP, AKRO 280. Pak přišel i Turbo Čmelák. A objednávky přišly i ze zahraničí. Vše jsem dělal při svém „normálním“ zaměstnání, vlastně jako na přilepšenou.

Další fáze přišla s nástupem nového materiálu EPP (extrudovaný polypropylén). Střídavé motory se již používaly celkem běžně a akumulátory Li-pol velice pomohly k velkému rozšíření elektro pohonů. První můj model z EPP byl P-51B Mustang. Následoval P-51D Mustang a pak již FW-190, Jak-3, Corsair atd. V této době jsem si polotovary nechával řezat, řezačku EPP jsem ještě neměl.  Po zakoupení CNC řezačky, nastaly další možnosti výroby, hlavně větších modelů z EPP, z kterých první byl Hurricane o rozpětí 1450 mm. Následoval Messerchmitt Bf-109 ve stejném měřítku., pak jsem zvětšíl FW-190A a poslední byl F-4U Corsair. Zakázky a objednávky jsem měl vlastně z celého světa, od USA, přes Novou Kaledonii, Austrálii, v Evropě hlavně Německo, Rakousko, také Itálie a mnoho dalších.

Jak začal pomalu upadat zájem o „warbirds“ modely, napadla mne myšlenka pustit se do české klasiky. První a vlastně takový experimentální model byl EPP model na dmychadlo L-159 Alca. Na tomto jsem si sám ověřil, co ještě lze při mých možnostech vyrobit z EPP. Alca létá myslím velice pěkně a u zákazníků je také o tento model velký zájem. Další ze série českých předloh jsou modely řady Zlín Trenér. První byl Z-526 a po něm také Z-226. Jsou to modely, které vlastně skoro nikdo nevyrábí a je vidět, že jsem se asi trefil…

Nyní mám ve výrobním programu zase něco nového a tím jsou československé větroně. Vše jsem si odzkoušel na Galánce, následoval Luňák a poslední je L-13 Blaník.